Herpes

 ÚVOD

Jako herpes - opar označujeme tři typy převážně kožního virového onemocnění. 
Opar rtu (herpes labialis) je nejznámější a nejviditelnější. Osob které se s virem setkali přibývá a v dospělosti je jich více jak 90 %. 
Opar na genitálu (herpes genitalis) je řazen mezi pohlavně přenášené nemoci. V 60. letech minulého století se díky němu zastavila sexuální revoluce. Jde o celosvětový problém s narůstající frekvencí výskytu. Jenom v USA je nakaženo virem přes 30 milionů lidí. Ročně pak přibývá mezi 200-500 tisíci nových případů. 
Pásový opar (herpes zoster) je vyvolán jiným virem než dva předchozí. Může vzniknout téměř kdekoliv na těle. Postihuje větší okrsky kůže a má často bouřlivější a závažnější průběh.

Opar rtu a genitálu je vyvolán lidským herpesvirem 1 (HSV 1 - orální) a 2 (HSV 2 – genitální). Číslem je označen typ viru. HSV 1 vyvolává nejčastěji opar rtu a HSV 2 opar lokalizovaný na genitálu. Zdrojem infekce může být osoba, která vylučuje virus slinami (opar rtu) nebo jinými výměšky (opar genitálu).

Existují i nosiči viru, kteří sami opar nemají. K přenosu může dojít i potřísněnými prsty nebo předměty. K nákaze HSV 1 dochází již v raném dětství a k nákaze HSV 2 v období pohlavní aktivity. Při prvotní nákaze se virus nejprve množí v místě kontaktu a za 6 až 10 dnů může dojít ke kožnímu nebo slizničnímu postižení. Virus se šíří nervovými vlákny do nervového ganglia (uzlík v průběhu nervu), kde přetrvává a odkud se může kdykoliv vrátit.

Pásový opar(zoster) je způsoben stejným virem jako neštovice (varicella). Odtud i jeho název VZV(varicella - zoster - virus). Prvním kontaktem s virem vznikají v dětství neštovice. Po jejich prodělání virus z organizmu nevymizí, ale zůstává v nervových gangliích. V budoucnu může dojít k jeho aktivaci. Virus se začne šířit podél nervu a postihne okrsek kůže, který je tímto nervem zásoben. Nervy zásobují kůži převážně v pásech a odtud plyne označení tohoto onemocnění.

 HSV 1

Při první infekci virem HSV 1 u více než 90 % infikovaných osob nedojde k žádným projevům onemocnění. Virus se pouze usídlí, v nervových gangliích, kde vyčkává na oslabení imunitního systému, aby se mohl aktivovat. U ostatních, a to nejčastěji u dětí ve věku 1 až 3 roků, může dojít k výskytu silně bolestivých aftů v ústech, slinění, teplotě a zduření uzlin. U dospívajících tato infekce napodobuje angínu.

Při aktivaci viru z nervových ganglií a jeho vcestování zpět do kůže vznikne klasický opar, který může být na rtu, tváři nebo v nose. Jde o bolestivé ložisko, lehce zduřelé, které má na povrchu drobné puchýřky. Postupně praskají, zasychají a ložisko se pokryje krustou (strupem), která se postupně odloučí.

HSV 2

Při první infekci HSV 2 dochází k výsevu puchýřků s následným vznikem vřídků na genitálu, u konečníku a v blízkém okolí. Vřídky jsou velmi bolestivé, doprovázené teplotou, slabostí i nevolností.

Při aktivaci viru z nervových gangliích jsou příznaky podobné, ale méně závažné a trvají kratší dobu.

VZV

Při první infekci VZV vzniknou nejčastěji u dětí neštovice.

Při aktivaci viru se onemocnění ohlašuje bolestmi a pálením určité oblasti kůže a následně za dva dny až dva týdny dojde k výsevu drobných, ve skupinkách a v pásu uspořádaných puchýřků. Puchýřky zasychají ve strupy, které po odloučení mohou zanechat jizvy. Tvorba krust a jejich odlučování trvá 2 až 4 týdny. Postižení je nejčastěji jednostranné. Podle výskytu rozlišujeme pásový opar hrudní, krční, křížový, oční nebo ušní. Může být doprovázen i teplotou.

NÁKAZA

Zdrojem herpetických virů jsou lidé, jejichž sekrety z úst a genitálu obsahují HSV-1 nebo HSV-2. Velké množství viru obsahují zejména sekrety osob se zjevnou herpetickou infekcí, ale zdrojem nákazy mohou být i nosiči viru bez známek onemocnění.

K přenosu HSV-1 dochází zejména slinami při líbání dětí, popřípadě i potřísněnými hračkami a jinými předměty. HSV-2 se přenáší hlavně pohlavním stykem. U osob homosexuálních nebo bisexuálních jsou časté infekce na konečníku nebo kolem něj.

Se způsobem přenosu původců herpetických infekcí souvisí i věkový výskyt nákazy. K infekcím HSV-1 dochází zejména u batolat a malých dětí, kdežto výskyt infekce HSV-2 stoupá mezi 14. a 29. rokem života, což souvisí se sexuální aktivitou. Opakované infekce rtů a krajiny kolem úst se objevují asi u 40 % populace. Na vypuknutí onemocnění může mít vliv více faktorů, mezi něž patří horečka, slunění, menstruace a emoční stres.

KOMPLIKACE

Komplikací může být celá řada od drobných až po život ohrožujících.

Závažné komplikace a těžké průběhy onemocnění jsou naštěstí vzácné a týkají se zejména lidí, kteří mají z nějakého důvodu sníženou přirozenou obranyschopnost nebo lidí, kteří mají poškozenou kůži (ekzémy nebo poranění kůže). U těžkých průběhů jsou popisovány velmi závažné záněty mozkových blan a mozku.

U všech oparů se může ložisko infikovat bakteriemi, puchýřky se zkalí a místo se pokryje běložlutavými mokvajícími nánosy, okolí je oteklé a mohou být přítomny teploty.

Je-li opar v blízkosti močové trubice nebo konečníku může dojít k bolestivosti při močení a k zácpě.

Problém je postižení genitálním oparem před porodem. Při porodu hrozí infikování a následné těžké onemocnění novorozence. Z tohoto důvodu se při aktivní herpetické infekci matky volí porodcísařským řezem.

U infekce virem HSV 1 i VZV může dojít k postižení oka, jde o postižení závažné a může vést až k oslepnutí, jeho léčba patří do rukou odborníka.

Po těžkém průběhu mohou zůstat na kůži jizvy a změny zbarvení.

Týdny i měsíce po zhojení pásového oparu mohou přetrvávat v místě předchozího postižení bolesti šlehavého charakteru – tzv. postherpetické neuralgie.

Nejběžnější komplikací HSV 1 i HSV 2 jsou častá opakování onemocnění.

Pozor! Opar lokalizovaný na genitálu zvyšuje riziko přenosu HIV infekce.

O závažnosti postižení rozhoduje věk, místo postižení a stav imunity. Všeobecně vysokou úmrtnost mají novorozenci, kteří se infikovali od matky při porodu, pacienti s herpetickým zánětem mohkových blan a pacienti s těžkými poruchami imunity (HIV pozitivní, pacienti po transplantaci, po chemoterapii…) a to i přes antivirotickou léčbu. Postižení oka může vést až ke slepotě, ucha k nedoslýchavosti a dlouhotrvající postherpetické neuralgie mohou vést až k závislosti na lécích. Po vyléčení pásového oparu je extrémně nízké riziko jeho recidivy na rozdíl od oparů na rtu a genitálu.

Před herpetickou nemocí se musí chránit především nemocní s poruchami imunity, ekzémy, jinými kožnímu defekty a novorozenci. Nemocné s pásovým oparem je nutno izolovat, onemocnění je nakažlivé. Děti, které se tímto virem nakazí, mohou onemocnět planými neštovicemi.

Vyvolávající faktory, které mohou spustit aktivaci viru „spícího“ v gangliích jsou stresy, velká fyzická zátěž, ultrafialové záření (slunce i solária) a poranění. Pokud lze, snažte se jim proto vyhnout a při slunění používejte krémy s vysokým UV faktorem. K dalším vyvolávajícím příčinám patří operační zákroky, menstruační cyklus, teploty apod.

K ochraně před infekcí genitálním oparem nejlépe chrání kondom.

LÉČBA PŘÍSTROJEM „SUPER RAVO ZAPPER“

Kromě podávání léků a používání mastí je možno léčit toto problémy i aplikací „zappingu“. Doporučuji především kompletní detoxikaci organismu za použití kombinací programů, které najdete v přiloženém manuálu se zaměřením na zvýšení imunity (nákaza vždy souvisí se sníženou imunitou). Po provedení této očistné kůry, která může trvat několik týdnů i měsíců je nutné se zaměřit na likvidaci původců zdravotních problémů.

Je také možné provádět vyčištění organismu i likvidaci virů současně. Pokud víte jakým typem viru jste nakaženi (HSV 1, HSV 2, VZV) můžete se soustředit přímo na jeho likvidaci.

Je nutné také zvážit (zvláště u HSV 2), jak došlo k nákaze a odstranit její původ, aby nedocházelo k opětovnému nakažení virem.

Frekvence uvedené mezi základními (4 frekvence) nemusí být účinné pro všechny druhy virů. V případě, že se do několika týdnů neobjeví zlepšení doporučuji použít další frekvence uvedené v CAFLu. Je velmi pravděpodobné, že většina zdravotních potíží částečně ustoupí již při pouhé aktivaci imunitního systému.